Životnost uzavíracích klapek ovládaných pohony

U armatur ovládanými pohony, jsou zákazníci mnohdy rozhořčeni, že z jejich pohledu armatura v poměrně krátkém čase od instalace ztrácí svoji funkčnost. Např. u uzavíracích klapek to bývá netěsnost, ztráta funkce, a dokonce i ulomení unášecí části hřídele.

Při nákupu armatur bývá záruční doba obvykle uvažována pouze jako časový úsek a málokdo si uvědomuje, že je potřeba brát v potaz i počet pracovních cyklů O/Z, které armatura vykoná. Může pak dojít k paradoxní situaci, kdy je zákazník nespokojený s „nekvalitní“ uzavírací klapkou, která se sice porouchá v „záruční době“, ale po absolvování 50 tisíc cyklů – což je více než 20násobek normované hodnoty.

Norma ČSN EN 1074 (Armatury pro zásobování vodou) část 2 stanovuje minimální životnost uzavíracích armatur s pohony na 2500 cyklů. Pokud tedy uzavírací klapka pracující v režimu 1 pracovního cyklu za hodinu selže po 3,5 měsících provozu, může být zákazník sice rozhořčený, ale norma byla výrobcem armatury splněna a náklady na opravu ponese zákazník.

V takovém případě může pouze litovat, že při tvorbě zadání výběrového řízení nevěnoval dostatečnou pozornost oblasti konstrukce a použitých materiálů. Požadavky na ložiska hřídelů, fixaci polohy disku na čepech a další konstrukční prvky nejsou taháním peněz od zákazníka, ale dobrou investicí. Počáteční vyšší pořizovací náklady se násobně vrátí v nákladech na servis, údržbu a problémech spojených s odstávkou celé technologie.

Závěrem je nutné poukázat ještě na jeden nešvar, se kterým se v posledních letech výrobci kvalitních armatur setkávají. Je jím podceňování tzv. bezpečnostního koeficientu ovládacího momentu armatury. Ten bývá obvykle volen hodnotou 1,5 ke skutečnému ovládacímu momentu naměřenému při testování.

Dodáním armatury s nižším koeficientem ušetří zákazník na ceně pohonu, ale do budoucna si může „zadělat“ na velký problém. Inkrustace, která se nevyhnutelně utváří na disku nebo v průtoku klapky, postupně zvyšuje potřebný ovládací moment. Časem pak dojde ke stavu, kdy uzavírací segment klade takový odpor, že momentové spínače, chránící pohon proti přetížení, nedovolí provedení pracovního cyklu a pohon při každém pokusu deaktivují.

Pořizovací cena kompletu armatura/pohon je vysoká, ale u běžně používaných (především mezipřírubových) klapek je hlavní nákladovou položkou pohon a snaha zákazníků „ušetřit“ na armatuře se z dlouhodobého hlediska nevyplácí.